Epidemiolog Petr Smejkal a jeho spolupracovníci z Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES) stálé nepochopili, že život není jen boj s epidemií.
Lidé mají své životy, které žijí i v době epidemie čínského viru a snaží se je dostat přirozeně postupem času do určitého normálu. To však stále nepochopili někteří odborníci, kteří nejsou schopni uvažovat v širších souvislostech, reflektovat přirozený běh věcí a nechtějí se vzdát naděje epidemiologického orgasmu v podobě hermetické izolace každého jednotlivce. Takoví odborníci nadělají bohužel více škody než užitku.
S koncem nouzového stavu, paralelně s vyjádřením nového ministra zdravotnictví Petra Arenbergera ve stylu „odvolávám, co jsem odvolal …“ a jeho nehorázným prohlášením o záměru omezení shromažďování lidí přestože to zákon neumožňuje, se začali ozývat členové MeSES s tím, že shromažďování lidí je epidemiologický problém, že mj. nelze povolit sportování dětí a že není možné, aby měly soukromé večírky a podobné akce větší prioritu než školy či služby.
Většina lidí je už zřejmě alergická na kolovrátkové opakování frází o nutném omezování shromažďování a mobility lidí, a postupem času je evidentní, že odborníci i vláda tyto fráze vypouštějí a připravují další opatření, aniž by vnímali reálný běh života. Pokud by totiž odborníci z MeSES nebyli odtrženi od reality, věděli by, že jejich úvahy o nebezpečném rozvolnění ve smyslu shromažďování více než dvou lidí jsou úplně „mimo mísu“. Čekají snad lidé na to, že se sejdou na grilování, že si udělají piknik, že si v parku nebo na louce zahrají fotbal či cokoli jiného, až jim to povolí vláda? Čekají lidé na povolení, aby si někoho pozvali domu na návštěvu, nebo vypustili děti ven do parku? Myslím, že rozhodně ne. V těchto dnech rozhoduje vždycky jenom počasí. Pokud je hezky, vyrazí lidé ven a pokud je počasí nevlídné, lidé se setkají doma a aktuální situaci proberou v uzavřených prostorách. I děti se pak „slezou“ uvnitř, neboť rozumní rodiče se snaží podporovat alespoň nějaké jejich sociální kontakty (pouze elektronika a domácí mazlíčci nejsou dlouhodobě rozhodně ideální společností).
Úzce a hloupě uvažující vládní odborníci, kteří odmítají umožnit lidem (a zejména dětem) sportovat, bohužel nechápou či nechtějí chápat, že fyzická aktivita nejen že nepochybně zlepšuje fyzickou kondici a samozřejmě i imunitu organizmu, ale že zlepšuje i kondici psychickou, která je v době krize neméně významná. Jestliže pak na naléhání sportovního hnutí z vládních odborníků „vypadlo“, že lze venku sportovat max. ve 12 lidech rozdělených do dvojic s desetimetrovými rozestupy mezi dvojicemi (se snahou ministra zdravotnictví vyvolat zdání odbornosti takového opatření tím, že jde o kruhový trénink), jistě jsou přesvědčeni, že učinili skvělé protiepidemické opatření. Jsem však přesvědčen, že drtivá většina lidí si o reálném dodržování tohoto opatření opět myslí svoje.
Jestliže by se shromažďování osob neomezovalo či se omezovalo smysluplně a logicky třeba jen v rámci větších organizovaných akcí, nešlo by tedy o žádné rozvolnění, ale jen o uvědomění si reálného stavu věci a o přiblížení práva v podobě protiepidemických opatření skutečnému životu.
Epidemiologové, stačí se rozhlédnout kolem a méně tlačit na pilu.
